Když jsem si připravoval pero a papír, abych začal zaznamenávat své myšlenky na začátku epického závazku nashromáždit o tomto světě do jednoho svazku, zaklepala mi na rameno ruka opatrnosti. Zpráva, že zahrabaná obluda zabila hned za městem jednoho občana, mi dodala skvělou příležitost spatřit jednu z těch hnusnějších kreatur, se kterými sdílíme tento svět - divokými dune threshery.
Dune thresher, před dávnými časy vyhnaný z osidelných oblastí do hlubokých pouštních pustin Borderlands, je zřídkakdy viděn obyvateli města. Občas nicméně, ať už kvůli zranění nebo stáří, se odvážila jedna z těchto bezvěrných bestií na okraj civilizace, aby si pochutnala na křehkém lidském mase. Když se to stane, je zavolán profesionál jako Franklin Burroughs, slavný průvodce a lovec, aby této hrozbě učinil konec. Naštěstí, Burroughs a já, oba s cestovním a dobrodružným duchem, jsme se setkali už dříve (věrní čtenáři mých prací si nesporně budou pamatovat toho šedovlasého, neotesaného balvana z mé klasiky - Xiansaiských letopisů). Tedy jsem ho zkontaktoval, takže jsem se mohl zúčastnit toho jeho úkolu zbavit nás té noční můry z doupěte. Zpočátku byl neochotný, ale troufám si říct, že byl rád, že jsem vedle něj.
Setkal jsem se s ním za setmění na písčitých skalách, jež obklopují Tardeinské pustiny. Když jsem se přiblížil, viděl jsem klečícího Burroughse na těch černých skalách jak tam něco zkoumá. Podíval jsem se na tu nejasnou věc, na kterou tak upřeně zíral, ale nemohl jsem to poznat. Zvedl ruku a naznačil mi, abych šel zlehka. Když jsem se ho zeptal, jaký je problém, ukazoval na zdroj jeho pozornosti a zeptal se, zda jsem chtěl skončit jako chudý blázen. Zasmál jsem se, myslíc, že na mě už zase hraje jeden z těch jeho žertíků. Všichni totiž věděli, že dune threshers napadají zespodu písku, a že my byli v bezpečí na skalách!
"Říkej to jim," řekl.
Podíval jsem se znovu, a to co jsem viděl, mi pěkně zvedlo žaludek. Skály prozrazovaly zoufalství, se kterým k nim oběť lpěla. Nalevo od krví potřísněných stěn byly stopy kůže, která byla z rukou a prstů oběti vytrhána.
"Vyskočí jen na tyto skály a stáhnou tě dolů. Zkušený lovec by útok mohl přežít, ale někdo jako ty, bude pro něj akorát přesnídávka, když budeš pokračovat v tom podupání, které dělá všechen ten hluk kolem." Pochichotával jsem se mu, když si dělal cestu nahoru k velmi naloženému vagonu.
Rychle (a tiše) jsem se přesunul zpátky na okraj skal. A pak jsem zaslechl to ječení. Burroughs vytáhnul velký předmět, jakousi klec pokrytou černou plachtou. Ta klec byla zdrojem oněch pekelných zvuků. Odkudsi visela hluboko dolů silná lana pod tmavou rubáší. "To ještě není všechno," řekl. Aby na to ještě víc upozornil, zatřásl s tou klecí, jež držel. Začaly vycházet ještě hnusnější výkřiky, procházely mi hlavou jako chladná a ostrá čepel. Ale dál jsem už neslyšel nic až na - smrtelné víření písku, které ohlásilo příchod threshera.
"Jejich zvuky toho threshera nějak nabudily. Předtím, než sem zavoláme posily, bude lepší do nich dostat písek." S tím strhl tu plachu z klece. Šok z toho, co bylo uvnitř, mě okamžitě přemohl. Všechno vypadalo dohromady jaksi uhlazeně, hnusně šedě. Podlomila se mi kolena.
