29. den Jerharanu, 1263 Anno Kehjistani
Události minulého roku jsou tak neuvěřitelné, že mě zase dohnaly k zapisování myšlenek. Bez ohledu na to, jak se usilovně pokouším, jsou fakta nevyhnutelná: náš král Leoric zešílel, bičuje kolem sebe v pomateném šílenství kvůli únosu syna Albrechta a našim neustálým ztrátám v neuvážené válce proti Westmarch, která vede k otevřené vzpouře mezi strážemi. Ve vzduchu je něco cítit. Je to jako... teror.
1. den Damharu, 1265 Anno Kehjistani
Můžou být staré příběhy pravdivé - mohou být historky o odvážném Horadrimovi a Lordech Burning Hells více než nějakou legendou, pohádkou, kterou mi vyprávěla moje matka?
Míval jsem z těch historek o statečnosti a hrdinství radost. Dokázal bych si sám sebe v jedné z nich i představit: záhadný Horadrim vedený nevyzpytatelným Tal Rashou! Byl jsem tak pyšný na to, že můžu být "Poslední Horadrim", jediný, který by cestoval po světě bojujíc se zlem, kdekoliv by se vyskytlo. Och, ta bezmezná energie mládí.
Mohly by být ale ve všech těchto historkám nějaké pravdivé základy? Znaky na to ukazují, ale jak by mohl někdo s mým vzděláním a znalostmi brát tyto historky vážně?
Je pod naším městem skutečně zahrabaná nějaká temná bytost? Kéžby si mohla moje stará mysl pomatovat ty příběhy tak živě, jako jsem to dokázal, když jsem byl mladší.
12. den Damharu, 1265 Anno Kehjistani
Jsem hlupák. Kdybych jednal dříve, kdybych vyjádřil své obavy, nebyli by mrtví; Farnham by nebyl opilec jako je teď. Lazarus, možný budoucí Archibishop světla, lákal skupinu vesničanů ke strašnému konci pod záminkou hledání ztraceného královského syna. Je on strůjce zla, které postihlo město, nebo je to jenom náhodný pěšák?
Noci jsou dlouhé a jak tak sedím a poslouchám ty pekelné zvuky vycházející z katedrály, začínám před sebou vidět zřetelněji svou cestu. Měl bych se vrátit k textům. Musí tam být odpověď, nějaký způsob, jak porazit to zlo, které nás mučí čím dál víc.
20. den Damharu, 1265 Anno Kehjistani
Každý nový teror nutí více obyvatel města prchat. Zbývá nás tady už jenom několik: Griswold, Pepin, Ogden, Farnham, nešťastný Wirt a samozřejmě poctivý Gillian. Nicméně je tady ještě někdo jiný: někdo, kdo přišel, zatímco ostatní odcházejí. Nejsem si jistý, co tu bude dělat ta Adria, jež se veřejně nazývá čarodějnicí. Má přístup ke všem způsobům tajemných znalostí, k nimž ani já se nedostanu. Proč sem právě teď přišla v této hnusné době? Cítím na ní něco špatného.
27. den Damharu, 1265 Anno Kehjistani
Vypadá to, že každé další svítání přináší do našeho středu více dobrodruhů. Ale žádného nemůžeme nazvat hrdinou. Vyčkávám své příležitosti a pokračuji ve zkoumání starých textů. Kdybych je tak bral vážněji a nevypouštěl je z hlavy tak lehce!
1. den Rathamu, 1265 Anno Kehjistani
Konečně jeden z těch dobrodruhů vyčnívá mezi ostatními. I když je to muž jenom několika slov, vyzařuje klid a soustředěnost, což ale znervózňuje ostatní, kteří se jen zajímají o drancování a lootování. Mám pocit, že se dozvím něco o tomto hrdinovi, tomto tulákovi. Odhalil jsem mu mou historii a podělil se s ním o své znalosti. Doufám, že to stačí.
21. den Rathamu, 1265 Anno Kehjistani
Podezříval jsem nějakou dobu skutečnou povahu zla, která je v jádru našich problémů, ale bylo příliš hrozné si připustit tu pravdu. Ale už není čas na to, abychom ji odmítali: je to Temný Lord teroru, samotný Diablo, ten nás trápí.
Dnes mi přinesli odpornou Lazarovu hůl, další potvrzení mých podezření. Už není žádných pochyb o tom, že je to on, kdo unesl Albrechta. Možná dokonce osvobodil Diabla z jeho prastarého vězení. Kdo ví, co dalšího zrádce plánoval? Naštěstí se domnívám, že nebude Lazarus dlouho žít, pokud bude mít náš šampión k tomu co říct.
6. den Esunaru, 1265 Anno Kehjistani
Dnes večer se mi zdálo o smrtelném nářku malého dítěte. Jako nic se objevilo z hlubin, roztříštilo okna vetché katedrály. Jak jsem se vzbudil, zjistil jsem, že to byl vlastně vřískot mučeného Diabla. Dovolil jsem si venku, neschopen jít zase spát po takovém znepokojujícím probuzení, očekávat válečníkův návrat. Nakonec se objevil, celý od krve - hodně jeho vlastní, hodně jeho nepřátel. Velmi se mi ulevilo, že přežil takovou těžkou zkoušku a že ty hrozné události jsou nyní naší minulostí. Ale moje mysl je stále ustaraná. Vyhnuli bychom se tomu, kdybych svůj odkaz nepouštěl z rukou tak snadno?
18. den Esunaru, 1265 Anno Kehjistani
Nikdy jsem neviděl Tristram překypující takovou radostí jako v těch týdnech po porážce Diabla. Město je klidné, hloubavý hrdina, jehož s pyšností nazývám přítele, tyto oslavy pokorně vydržel. Přesto se mi zdá jasné, že jizvy, které utrpěl pod kostelem, jdou hlouběji než ty na jeho kůži a možná ho navždy změnily. Nabídl jsem radu, ale zůstává ode mne vzdálen. Čas je možná jediná věc, která ho vyléčí.
20. den Esunaru, 1265 Anno Kehjistani
Jak jsem mohl být tak slepý?! Věřil jsem, že melancholie mého přítele je přirozená reakce na hrůzy, jež přežil. Jak jsem mohl nevidět, že v sobě nosí duši samotného Diabla? Po napjatých několika týdnech se nakonec v noci vykradl ven. Možná, že šel na "východ", o kterém několik dnů po jeho vítězství nad Lordem teroru ze snů vykřikoval.
Brzy po tom, co nás opustil, nás napadly legie hnusných démonů a spálily naše město až do základů. Žádný obyvatel města nebyl ušetřen a ani ženy a děti nemohly v klidu do hrobu. Namísto toho byli všichni znovu oživeni v ošklivé nemrtvé. A Griswold, který byl jediný tak dobře obrněný, kterého jsem během jeho bitev nazýval přítelem, utrpěl asi nejhorším osudem ze všech: byl proměněn na otrockou démonickou bestii prahnící po lidském mase.
To není žádné prosté šílenství. Nemůže to být nic menšího než posedlost samotného Lorda teroru. Blázen, myslel, že by mohl pojmout Diablovo zlo. Jeho ukvapená přílišná důvěra se pro nás všechny ukázala jako drahá.
Nyní sedím zavřený mezi výkřiky a pekelným ohněm a čekám na svůj vlastní konec.
2. den Kathonu, 1264 Anno Kehjistani
Ačkoliv jsem už před dlouhou dobu vzdal své naděje a odevzdal se svému nevyhnutelnému osudu, dnes se stalo nemožné. Byl jsem zachráněn. Hrdinové přišli do Khandurasu, aby bojovali proti tomu muži, kterého jsem začal nazývat Dark Wanderer, a nákaze, kterou na tyto země přinesl. Dávno odešel na nějaké neznámé poslání, ale dokud neporazili mizerného démona Andariela, který zatarasil jediný průchod na východ, nemohli ho pronásledovat. Rozhodl jsem se k nim připojit v naději, že jim mohou mé znalosti starověkých způsobů nějak pomoci.
15. den Solmanethu, 1264 Anno Kehjistani
Spadla z nás úleva, když jsme zdolali zábrany při průchodu pouští a přijeli do Lut Gholein. Přestože jsem to nikomu neřekl, Diablův teror na mě také zanechal svou stopu. Budím se v noci, trpíc bezbožnými vizemi ničení, která navštívila můj domov, zabíjení bezmocných vesničanů a ozvěny temných rituálů konajících se pod zemí. Doufám, že to časem přejde, ale bojím se, že tomu nikdy neuniknu.
Mluvil jsem s lidmi z města, abych zjistil místo pobytu mého bývalého přítele, ale informace byly vzácné. Dozvěděli jsme se, že necestuje sám: má společníka, který se jmenuje Marius. Mohu jen hádat, jakou část v tom všem hraje.
11. den Lycanumu, 1264 Anno Kehjistani
Jdeme pozdě. Mí společníci následovali stopu Dark Wanderera do hrobky Tal Rashy, jen aby čelili démonu Durielovi. Baalův Soulstone nebyl nikde nalezen. Můžeme předpokládat, že je zase Baal volný a že on a Wanderer odjeli do Travincal, aby pustili svého bratra Mephista. To se nesmí stát.
1. den Rathamu, 1264 Anno Kehjistani
Dnes jsem viděl, co se stalo s mužem, který riskoval všechno pro to, aby nás zachránil před Lordem teroru. Bylo to tady v džungli vně Kurastu, kde jsme zachytili první lehký záblesk Dark Wanderera. Rmoutí mě myslet, že dokonce i takový upřený a vznešený hrdina jako je on, se ukázal být nedůležitý pod nákazou vlivu Lorda teroru. Pláču kvůli tomu, co jednou on byl a ještě ho proklínám za aroganci, která ho vedla k této cest - rozsévat bolest a smrt napříč naším světem.
Vzkříšení Mephista v našem světě bylo rychlé; moji společníci to viděli. Bojovali skrze hrůzy, jež si jen stěží mohu představit, aby ho porazili a znovu získali jeho Soulstone. Také se vrátili s ničivou zprávou, že Wanderer už není. Všechny stopy jeho lidskosti byly vymýceny; byl zcela přemožen Diablem v mysli, těle i duchu. Naštěstí uspěli při jeho přesunu do jeho žhavého domova a vysvětlují mi význam útoku na Burning Hells, abychom učinili konec jeho existence jednou provždy. Mohu jim akorát popřát štěstí.
4. den Kathonu, 1265 Anno Kehjistani
Diablo je mrtvý. Dlouho jsem toužil po tom slyšet tato slova, ale teď jak přicházejí, cítím málo radosti. Dostala se k nám také zpráva, že démonická armáda pochoduje na Arreat. To je bezpochyby Baalova akce. Odjíždíme s přílivem na sever.
Stále musíme počítat svá požehnání: Mephistův a Diablův Soulstone byly zničeny v Hellforge a už nás dál nebudou obtěžovat. Zbývá pouze jeden.
2. den Vasanu, 1265 Anno Kehjistani
Chlad ze severních hor ochladil mé staré a unavené kosti. Baalova armáda ovládá horské průchody z našeho útočiště v Harrogath až na vrcholek. Čest, síla a zasvěcení mých společníků mě nikdy nepřestane udivovat. Ještě teď vzdorují démonům a sněhu, aby se dostali ke samotnému Baalovi. Zvěsti o zradě se po městě šíří rychle. Tentokrát nemusíme přijít pozdě.
10. den Vasanu, 1265 Anno Kehjistani
Vypadá to, že jsme prokletí. Dokonce i ve vítězství čelíme porážce. Přestože hrdinové zničili Baala, anděl Tyrael doručil důležitou zprávu. Předmět ohromné síly, který nazývá Worldstone, byl držen v tajemství na špičce hory a byl nakažen Baalem. Věří, že jedinou možností pro něj, je ho zničit. Vím toho o tom Worldstonu příliš málo a jaké síly skrývá, můžu jenom tak hádat, ale bojím se, že naše jednání mohou pošramotit svět způsoby, o kterých nevíme. Modlím se, aby Tyrael dělal správnou věc.
