Když jsem začal padat, Burroughs mě popadl za límec a vehementně se mnou třásl. "Ty chceš toho threshera vážně nakrmit, co, al-Hazire?" zeptal se. "Co, tys ty scavengery ještě předtim neviděl?"
Opravdu jsem scavengera zahlédl poprvé: malé, zahrabané stvoření, které se krmí mršinou. Nicméně na rozdíl od většiny zvířat tohoto druhu je toto neobyčejně agresivní a neváhá napadnout ty nešťastníky tak, že narazí. Scavengeři mají silné nohy, jež používají při rychlém výpodavém útoku a úderech na zranitelných tvářích a hrdlech. Jejich anatomie nese pozoruhodnou podobnost k těm leaperům z Aranochské pouště, a tak mnoho badatelů tyto dvě skupiny klasifikuje jako část stejného rodu stvoření. Kouzelná (někteří říkají démonická) varianta je známá tím, že také sužovala dobrodruhy na území Tristramu před více jak dvaceti lety. Scavengeři také způsobily během mého mládí jednu takovou neobyčejně zarmucující příhodu, kterou v této souvislosti ale nemusím vypravovat.
"Jo. Zahrabávači chytají zahrabávače," řekl. Vzal pak dlouhé lano visící z klece a přidělal ho k zemi silným a těžkým kolíkem. Pak si k těžkým a postranách zjizveným botám přidělal dlouhé nože a čepel zamířil na zem.
"Měl bys radši ustoupit z cesty." A s tím, když držel ty lana, uvolnil jistící mechanismus na straně klece. Pustil to potom ven na písek. Klec se rozpadla pod náporem zběsilých pokusů scavengerů o únik ze zajetí. Stěží jsem měl čas se zajímat, jak dokázal Burroughs dát okolo krků scavengerů obojky (k nim byla přidělána ta lana) předtím, než se mu stihly ty zkažené bestie zavrtat do lehké půdy.
V této situaci jsem byl hodně napjat. Cítil jsem se takový bezmocný a nechráněný. Co mě to panebože přesvědčilo, že sem jít byl tak dobrý nápad?
Porozhlédl jsem se po poušti ve slábnoucím světle, pokoušel jsem se objevit ty zrádné rohaté ploutve threshera, kterými si dělával cestu na povrch.
Bez jakéhokoliv varování se začala půda pod dune thresherovým nátlakem rozpadat a všichni tři scavengeři byly polapeni do toho hrůzostrašného chřtánu. Když se thresher zase zahrabával se svou odměnou, objevila se velká oblak písku. Lana ihned praskla a myslel jsem, že by Burroughs byl roztrhán na smrt. Nemohl jsem pochopit, jak si mohl myslet, že by to monstrum mohl k sobě přitahovat, ale on se o to nepokoušel - jenom ho držel.
Po několika napínavých vteřinách, které trvaly skoro věčnost, začalo lano dělat podivné trhavé pohyby.
"Á. Malí prevíti dělaj' svou práci." Usmál se škodolibě. "Už by to nemělo trvat dlouho."
Uběhlo několik takových podobných neobvyklostí a škubaní lan postupně ustávalo. A on konečně začal tahat svůj úlovek. Když už to bylo částečně na skalách, zjistil jsem, co se stalo. Thresher spolykal scavengery celé a oni si postupně začali prožírat cestu ven z thresherova žaludku před tím, než je trávicí šťávy té bestie zabijí. Jeden scavenger se pořád ještě trochu potácel, ale ne moc. Vlastně se dostal na půl cesty ven z threshera, drápal se na vzduch a jeho kůže byla pomalu pojídána. Zvracel jsem.
Burroughs, smějíc se na mě ještě jednou, odřízl bestii trojúhelníkovou hlavu a začal mi přednášet o tom úžasném dune thresherovi: dynamice vykukování, hranaté spodní čelisti, která si udělá cestu skrze půdu; způsob, jakým umožňuje tento systém čelistí thresherovi plavat bez námahy pod pískem s nepředstavitelnou hbitostí; a mnohem více, co už mě zase tolik nezajímalo. Slabě jsem pokyvoval hlavou a zajímal se, jak dlouho by to trvalo, než bych se normálním tempem dostal domů a doplazil se do postele.
 |  |  |
