Když jsem viděl zbytky Tristramu, pocítil jsem potřebu vyhledat další informace o tom, co bylo na chodbách a dungeonech pod jeho starou katedrálou, která v sobě uchovávala takovou záhadnost.
Původně byla postavena jako Horadický klášter někdy kolem roku 912 (viz mé záznamy vztahující se ke starověkým mystickým tradicím o mlčenlivém Horadickém řádu). Budova byla později konvertována na Zakarumskou katedrálu. Legenda má za to, že původní klášter byl postaven nad sklepením, kde byl bájný Diablo uvězněn a že jeho domnělé osvobození vedlo k hrůzám, které my všichni nyní spojujeme se jménem Tristram.
Za účelem objasnění mnoha tajemství staré katedrály jsem vyhledával starého dobrodruha, který by čelil jeho prastarým úzkým průchodům, které prý vedly do samotných pekel.
"Všichni jsme slyšeli o podivném chování v Tristramu, ale byli jsme hnáni vyhlídkou na získání části kořisti, o které jsme slyšeli, že ji přiváží na povozu." Na chvilku se zamyšleně pozastavil a poškrábal si levou ruku, která spočinula na pařezu. "Nezdá se vám divné, že tam, kde dělají monstra největší problémy, je nejvíce pokladů? Proč na bezpečných místech nemůže být velká kořist?" Zřejmě se pokoušel uklidnit své napětí osvětlením celé události.
"Když jsme se dostali do Tristramu, odpočinuli jsme si předtím, než jsme se dostali k úkolu skutečného vstupu do katedrály. Městečko mělo příjemný hostinec, jak si tak vzpomínám. Pravdou je, že z toho starého kostela vycházelo nějaké zlo: cítili byste to. Já a moji kamarádi jsme si teď nechtěli připustit, že jsme byli vystrašení, takže po tom, co jsme vyčerpali zásobu výmluv, abychom se tomu vyhnuli, udělali jsme si dovnitř cestu. A dovolte mi, abych vám řekl, nikdy jsem necítil smrt tak jako tam. Jakmile jsme byli uvnitř, napadli nás nemrtví," a odmlčel se, aby se podíval, jestli se mu náhodou nesměju za zády.
Když zjistil, že ne, pokračoval, "Správně, nemrtví. Čelil jsem jim několikrát, ale nikdy si na ně nezvyknete. Myslíte si, že jste připraveni, ale na vaši kuráž se něco přilepí, ten hrozný pocit. Vaše ruce se začínají potit a je těžké uchopit správně meč... vážně pochybujete o svém rozumu, čelit něčemu takovému... A ten zápach je nepředstavitelný. Ale my jsme šli skrz - začal jsem vycházet druhou stranou, kde se začnete uklidňovat od toho hrozného pocitu a začnete to používat jako vlastní pohon vpřed."
Najednou jeho nálada nápadně potemněla. Zjistil jsem, že se k němu trochu přibližuji, abych neprošvihl jediný detail.
"Pak to šlo z kopce. Začali jsme se setkávat s těmito, těmito temnými... bytostmi nebo démony... nebo padlými, myslim, že se jim tak říká. Všude jich bylo tolik, všude rohy a záblesky červené, útočili na nás ze všech stran. Nemyslím si, že byste mohli být na něco takového vůbec připraveni. Byli jsme zmateni, což se stává v takovéto pozici velmi snadno. Bylo takové temno..."
"A pak jsme slyšeli ten... ten odporný hlas, který můžu popsat jen jako zvuk řezání pily do kostí."
"Nemůžu si dokonce ani vzpomenout, co říkal. Byl jsem tak vyděšen, že si nemyslím, že jsem mu rozuměl, ale nepřestával to opakovat, znovu a znovu." Dobrodruh se otřásl při té vzpomínce.
"Byl tak nafouklý...a... pak tam byla krev a těla - všude, kam jsem se otočil, ovládl mě nějaký nový strach. A najednou byl u nás; nedokázali jsme s nim nic dělat. Jeremy padl první a pak jsem běžel. Připouštím: běžel jsem a nechal tam kolegy zemřít. Nemohl jsem čelit té věci; bylo to všechno příliš hrozný. Lehce mě při úprku udeřil, ale bylo to dost na to, aby mi mohl useknout celou ruku. Musel jsem vyhledat pomoc ranhojiče..."
Vtom se začal vytrácet, ztracen v jakékoliv lítosti vydržel až do dnešního dne.
